Pilařská výroba včera a dnes

Do roku 1950 existovalo v západních zemích Evropy velké množství malých soukromých subjektů, které zpracovávaly značný podíl kulatiny. Od počátku padesátých let pak začíná pozvolný proces koncentrace kapacit, pilařské technologie se začínají koncentrovat do větších celků a malých pil začíná ubývat. Např. v  sousedním Rakousku bylo na počátku padesátých let evidováno 5 100 pil, v současnosti jich je méně než 1 500, ale jejich produkce řeziva je  na 2,5 násobku roku 1950.

Na území dnešní ČR probíhal vývoj  rozdílně. Pilařská výroba patřila k rozvinutým oborům již před vznikem Československa. Dobrá surovinová základna, odbyt výrobků a solidní zázemí tuzemské technologie vytvářely potřebné předpoklady pro existenci pilařských firem. Předválečná ČSR byla též významným vývozcem řeziva a dřevařských výrobků. Přestože zde existovala tuzemská základna výrobců dřevařských strojů a nástrojů, byly dováženy i progresivní technologie ze zahraničí, zvláště pak ze Skandinávie. Tento historicky vzniklý stav a nadějný vývoj byl narušen nejprve 2. světovou válkou a následně nástupem řízeného plánovitého hospodářství.  Po znárodnění byla většina pil zrušena jako přebytečné kapacity nebo převedena na jinou výrobu. Na samotném počátku padesátých let u nás fungovalo již jen cca 400-500 pil. Údaje z roku 1986 uvádí počet pil cca 168. Nejedná se ovšem o všechny tehdy existující pily, ale pouze o pily zařazené do centrálně řízeného průmyslu. Existovaly také pily v rámci JZD, státních lesů apod. Přes 90 % dřevní hmoty bylo ovšem zpracováváno na těchto 168 pilách. Zavádění nových progresivních pilařských technologií v období před listopadem 1989 bylo výjimkou. Převažovala  klasická katrová technologie s velmi nízkým stupněm automatizace.

Na počátku 90. let procházel dřevařský průmysl zásadními změnami. Státní podniky se rozkládaly na menší celky, ty se osamostatňovaly a nastalo období restitucí a privatizací. Nové provozy se mnohdy stávaly pružnějšími a dobře se orientovaly v měnících se ekonomických podmínkách, což vyhovovalo tuzemskému obchodu s řezivem. Svůj provoz znovu začaly některé pily uzavřené v předchozích letech, obdobně jako naše pila v Kuroslepech. Bohužel vznikaly i nové pilařské provozy s  nízkou technickou i technologická úrovní, s vysokým podílem ruční práce a nízkou kvalitou a  produktivitou. Pro zákazníka je jistě dobrá zpráva, že 20 let tržního prostředí v tomto oboru do značné míry vyčistilo trh od subjektů neschopných inovovat svoje provozy.

Malé a střední pilařské provozy zaujímají v současnosti nejen v ČR, ale i v celé střední Evropě významné místo na trhu kulatiny i řeziva, neboť vhodně doplňují trh zásobovaný velkými producenty řeziva. V ČR je v současnosti pilařsky zpracováno cca 7 mil. m3 jehličnatého dřeva, z toho až 55 % zpracovávají střední a malé pily, a jsou tedy stále zásadním zpracovatelem této suroviny. Pily s menší kapacitou - tj. s pořezem do 10 tis. m3 za rok, kterých je cca 2000 subjektů, zpracují téměř 20 % dřevní hmoty.