Dřevo - materiál osvědčený staletími

První konstrukčně náročné domy ze dřeva stavěli lidé žijící na území Evropy již v období kolem roku 3 000 př. n. l.  Od 13. století se ve stavebnictví začal prosazovat kámen a od 14. století cihly. Od druhé poloviny 19. století začaly být konkurentem beton a ocel. V 1. polovině 20. století podíl dřeva ve stavebnictví až na výjimky (Kanada, Skandinávie) stagnoval nebo se dokonce snižoval. Rehabilitace dřevěných konstrukcí na celém světě začala až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století, kdy byl zahájen vývoj nových materiálů na bázi dřeva. Bylo to díky tomu, že velké dřevařské firmy zahájily úzkou spolupráci především s chemickým průmyslem (nová lepidla), strojním a elektrotechnickým průmyslem (stroje na třídění řeziva, nové pilařské technologie, počítači řízené sušárny, strojní technologie pro výrobu nových materiálů na bázi dřeva atd.). V rámci tohoto procesu byly postupně vytvořeny podmínky pro to, aby se dřevozpracující průmysl mohl opět spolupodílet na realizaci náročných stavebních projektů.

Pod pojmem dřevostavba si lidé v České republice často dodnes představují pouze chatrné, provizorní stavby, které mohou snížit okamžité realizační náklady. V lepším případě, že jde o zdravé ekologické bydlení. Velkou roli zde hraje středoevropská tradice pevného kamenného domu s tlustými obvodovými zdmi a velkým sklepem. S možnostmi širšího využití dřeva ve stavebnictví souvisí i překonání představy lidí o dřevu jako materiálu, který je vhodný "pouze v omezené míře" na méně významné stavby. Trend posledních let ve většině zemí EU je však zřejmý - zvyšující se podíl dřeva na stavbách i v prů-myslu. Například počet dřevostaveb v ČR se v roce 2009 zvýšil o 12 % oproti roku 2008.